úvod, historické údaje, popis, archeologický výzkum, zhodnocení památky, kontakt, literatura

Struktura hrdelních soudů, tj. soudů s pravomocí vynášet hrdelní rozsudky, se formovala od vrcholného středověku, vrcholu dosáhla v období raného novověku (16. - 18. století), kdy na území Čech a Moravy působilo přes 300 hrdelních soudů v královských i poddanských městech a městečkách. Jejich počet byl výrazně snížen v průběhu reforem soudnictví během 18. století. Bečov získal hrdelní právo r. 1399 v rámci městských výsad, které mu toho roku udělili páni z Rýzmburka. Právo útrpné a výkon trestů zajišťoval v období 17. - 18. století pravděpodobně kat z Jáchymova, jenž působil v širším okolí (Horní Slavkov, Nejdek). Šibenice v Bečově, která vznikla v jednoduché dřevěné podobě asi ihned po získání hrdelního práva, tedy na počátku 15. století, získala zřejmě v 16. století, kdy se takovýto typ šibenice začal objevovat, jinou podobu z kamene. Zda starší šibenice stávala na stejném místě či někde jinde, není jasné. Svou funkci ztratila kamenná šibenice po r. 1765, kdy reformy soudnictví Marie Terezie odňaly řadě měst hrdelní právo. Zpravidla byly tyto objekty bořeny v závěru 18. či v průběhu 19. století, z Dolního Slezska jsou známy i případy, kdy šibenice zanikly až ve století minulém.
Zejména v období 16. - 18. století dotvářela popraviště běžnou kulisu větších i malých měst. Dotvářela vzhled a charakter obcí a jejich okolí, byla u obyvatel spojena s rituály výkonu hrdelního práva, poprava byla pojímána jako lidový svátek, na druhé straně jako demonstrace spravedlnosti a odstrašení případných dalších delikventů. U obyvatel existovalo specifické vnímání těchto míst, pojily se k nim pověsti i pověry spojené s magií.
Šibenice byly sice na jedné straně symbolem fungující spravedlnosti (trest oběšením byl zpravidla nejčastěji udělovaným hrdelním trestem v období 16. - 17. století, a to zejména za majetkové delikty), na straně druhé však odstrašujícím místem hanby a neštěstí. To mohl přinášet už jen její stín, a proto musela být postavena na pozemcích města tak, aby nemohla vrhat stín na sousední pozemky. Jediný, kdo se mohl v blízkosti šibenice pohybovat a vstupovat do ní, byl kat. Jelikož byl kontakt s takovýmto objektem zneucťující, byla i stavba či oprava šibenice (stejně jako pranýře) ritualizovanou záležitostí, které se museli zúčastnit všichni příslušníci potřebných řemesel, aby účastníci prací nebyli terčem posměchu ostatních a po ukončení prací byli všichni znovu prohlášeni za počestné.

O bečovské šibenici nejsou dosud známy žádné údaje z písemných pramenů ani z literatury. Značná část pramenů zanikla pravděpodobně za požárů města v minulosti. V případě Bečova nejsou dosud známa ani historická vyobrazení, která by zachycovala Šibeniční vrch vzdálený ca 1 km jižně od města s hradem a zámkem. Konkrétní údaje o bečovské šibenici tak přinesl až archeologický výzkum, uskutečněný archeologickým oddělením SPÚ v Plzni v r. 2002. Pro stavbu bečovské šibenice byl vybrán výrazný skalnatý kopec při cestě z Bečova na Chodov a dále na Teplou. Kopec byl v minulosti odlesněn a skalní výchozy a balvany pokrývající jeho strmé svahy byly jistě dominantní až magickou kulisou. Poloha bečovské šibenice je proto díky přírodnímu charakteru okolí velmi působivá a asi jen těžko najde u nás srovnání. Obdobné dominantní umístění nemá žádná z u nás dochovaných šibenic i většina těchto objektů v zahraničí.
V obecných rysech však umístění bečovské šibenice odpovídá tehdejším zásadám. Šibenice byly velmi často budovány v blízkosti cest za městem, většinou na mírných návrších či na kopcích, podmínkou byla dobrá viditelnost stavby z okolí. Kolemjdoucí byli varováni, že zde funguje přísné trestání provinění. Místo šibenice velmi brzy získalo specifické označení, nejčastěji "Šibeniční vrch" (Galgenberg). Ve starších dobách se uplatňovaly jednodušší šibenice dřevěné konstrukce, jejichž umístění se nezřídka lišilo od pozdějších poloh šibenic zděných (např. Horní Slavkov).
Půdorys bečovské šibenice je kruhový o průměru 4,8 m. Zdivo, zděné nepravidelně z různě velkých bloků a kamenů žuly na vápennou maltu, je široké 0,85 m a po odkrytí vystupuje nad povrch do výšky ca 1 m. Ze severozápadu vede do šibenice vchod se 2 kamennými schody. Bečovská šibenice je ukázkou kruhových šibenic. Výška obvodového zdiva těchto objektů byla ca 3 m, z této zdi vyrůstaly obvykle 3 pilíře nahoře spojené břevny sloužícími k věšení odsouzenců. Do šibenice vedl vchod s uzamykatelnými dveřmi, aby se zamezilo krádežím oběšenců či jiných magických předmětů.

V letech 2002 - 2003 se na bečovské šibenici uskutečnil archeologický výzkum. Důvodem byl záměr na vybudování naučné stezky, které měla být šibenice součástí a v souvislosti s tím i odborné záměry. V českých zemích nebyl dosud takovýto objekt archeologicky zkoumán, výzkumy se dotkly jen pohřbů popravených osob (např. Vodňany, pravděpodobně Čelákovice). Výzkumy několika šibenic jsou známy např. z Polska, Německa, Dánska, Švýcarska.
Výzkum v terénu patrných reliktů bečovské šibenice zjistil přesné rozměry objektu, charakter zdiva, způsob založení i úroveň původního terénu. Potvrdil též způsob nakládání s pozůstatky popravenců. Ve vnitřním prostoru byly nalezeny jednotlivé lidské kosti patřící několika osobám. Jde o pozůstatky popravených osob, které nebývaly řádně pohřbívány, ale jen zahrabávány uvnitř či v okolí šibenice nebo ponechány na povrchu. Ze sutě uvnitř šibenice, která celý objekt po zániku uzavřela, bylo získáno několik keramických zlomků, které lze jen hrubě datovat do období raného novověku (pravděpodobně 18. stol.)
Zdivo šibenice, zděné nepravidelně z různě velkých bloků a kamenů žuly na vápennou maltu, bylo založeno jen mělce do rozvolněného skalnatého podloží, při hranách srázů dokonce rovnou na povrchu. Drobný předzáklad byl vybudován jen místy. Původní terén byl vně i uvnitř o cca 0,5 m níže než terén současný. Po výzkumu byl tento rozdíl snížen o cca 30 - 40 cm v celém prostoru šibenice odstraněním části sutě. Vchod do šibenice se 2 kamennými schody byl obrácen symbolicky směrem k městu a zámku.
Jiným typem zděných šibenic byly šibenice pravoúhlého půdorysu se 4 pilíři, existovaly i šibenice vícebokého či jen trojúhelníkovitého půdorysu. Byly zděné z kamene, méně byly užívány cihly, a to jen jako příměs do kamenného zdiva.

Nemovité památky hrdelního soudnictví a výkonu práva patří dosud k opomíjeným pozůstatkům minulosti, ačkoli i tyto stavby tvořily kdysi početně zastoupený prvek krajiny a byly spjaty s životem i smrtí tehdejších obyvatel. Tyto druhy památek patří k těm, které se dodnes dochovaly jen v ojedinělých případech. Na našem území se dochovalo dodnes jen několik reliktů popravišť (např. Blatná, Horní Slavkov, Nepomuk, Šatov, Třebíč, Ústí nad Labem, Vranov nad Dyjí, Železný Brod). Pozůstatky šibenice v Bečově nad Teplou tak je ojedinělou hmotnou památkou hrdelního soudnictví raného novověku.
Zároveň je bečovská šibenice ukázkou výrazně dominantního umístění, obdobnou polohu nemá žádná z u nás dochovaných šibenic i většina těchto objektů v zahraničí. V roce 2002 se na bečovské šibenici uskutečnil archeologický výzkum, pracovníky karlovarského okresního archivu byla provedena i archivní rešerše. V současné době je již dochovaná a odkrytá část šibenice hlavní součástí naučné stezky "Šibeniční vrch" s tématikou výkonu hrdelních trestů v minulosti. Vybudovaná naučná stezka je minimálně v českém prostředí jedinou svého druhu a unikátním příkladem spojení historických a archeologických poznatků o této problematice s jejich presentací veřejnosti v původním, krajinném prostředí. Vzhledem k výjimečnosti lokality a značné historické hodnotě památky byla bečovská šibenice zapsána do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek (nemovitou kulturní památkou je jak již zmíněné popraviště u Horního Slavkova, k.ú. Bošířany, okr. Sokolov, tak i např. část - sloup - jednoho z původních popravišť v Jihlavě).

Mgr. TOMÁŠ WIZOVSKÝ, Národní památkový ústav - územní odborné pracoviště Loket
Správa Státního hradu a zámku Bečov, 364 64 Bečov nad Teplou
kastelan@zamek-becov.cz, cestujme.cz/becov
Mgr. PETR SOKOL, Národní památkový ústav - územní odborné pracoviště Plzeň, Prešovská 7, 306 37 Plzeň
sokol@plzen.npu.cz