Hrad Bečov nad Teplou byl založen na počátku 14. století rodem pánů z Oseka, jimž náležel spolu s panstvím téměř dvě století. K největšímu rozvoji hradu došlo koncem 15. století a v první polovině 16. století, kdy hrad patřil rodu Pluhů z Rabštejna. Nejvýše na skále je položen gotický hrad, který byl raně renesanční úpravou obohacen kamennými portály a nástěnnými malbami. Hradní nádvoří lemuje kromě čtverhranné věže s kaplí a vestavěnými tabulnicemi i Pluhovský palác a konírny. Pod hradem stojí zámek z 18. století, který má již renesanční jádro. Romantické přestavby podle plánů architektů Zítka a Mockera se uskutečnily jen v minimálním rozsahu.

Dvojdílná dispozice hradu se skládá z předhradí, z něhož známe pouze jeho obrys, a jádra hradu, jež zaujímá skalnatý hřbet ostrožny. Vstup do hradu střežila okrouhlá věž, tzv. bergfrit. Na protilehlé straně se tyčila obdélná věž, do níž byla, patrně dodatečně, vestavěna kaple Navštívení Panny Marie. Po polovině 14. století byla do SZ kouta jádra vložena mohutná parkánem obíhaná čtverhranná věž, zvaná donjon. Stavební vývoj vlastního hradu ukončilo vybudování raně renesančního traktu, spojujícího obě čtverhranné věže. severní průčelí

Hradní tribunová kaple Navštívení Panny Marie s rodovou hrobkou vznikla zřejmě v letech 1352 -1357 vložením do menší obdélné věže. Na konci 14. století byla opatřena výjimečnou gotickou výmalbou stěn i kleneb s novozákonní tématikou. Tato výzdoba se dodnes dochovala v ojedinělé a působivé podobě. interiér kaple

Čtyřpatrová obytná věž hradu. Vysoké estetické nároky a komfort soudobého bydlení dokládají v interiérech nejen náročné portály, otopná zařízení (krby) s plochými cihlovými komíny při zdech donjonu, výmalba komnat pána hradu, ale i soustava prevetů (záchodů) ve třech patrech umístěných na krakorcích. Unikátní jsou i gotické a renesanční dřevěné součásti interiéru (vestavěná police, obložení sedátek u oken, malované trámové stropy) a barokní krovy.

Pro reprezentační a společenské potřeby postavili Pluhové z Rabštejna mezi oběma věžemi křídlo s přízemím a dvěma prostornými a velkými okny prosvětlenými patry tabulnic- hodovních síní a ve skále tesaným sklípkem. sál v I. patře

Pozdně barokní zámek dokončil v polovině 18. století Dominik Ondřej Kounic, nástupce Questenberků. Dominantou nezvykle uspořádané zámecké stavby je mnohoboká věž, kopírující půdorysné rozměry tzv. Lacronovy bašty, pocházející z třicetileté války. Barokní zámecký most vede k raně renesančnímu vstupnímu portálu, po jehož stranách se zachovaly kladky na vytahování staršího padacího mostu.

Největší vzácností exposice je relikviář sv. Maura, památka evropského významu. Byl zhotoven v 1. čtvrtině 13. století pro benediktinské opatství ve Florennes (v dnešní Belgii) pro ostatky sv. Jana Křtitele, sv. Maura a sv. Timoteje. Dřevěné jádro je pokryto bohatou zlatnickou výzdobou. Ze zlaceného stříbrného plechu jsou vytepány sošky 12 apoštolů, Ježíše Krista a sv. Maura a také reliéfy s výjevy ze života sv. Jana Křtitele a sv. Maura i sv. Timoteje na střeše relikviáře. Vynikající uměleckořemeslnou prací jsou filigrány ze zlacené mědi, ve kterých jsou vsazeny šperkové kameny a antické gemy. Součástí výzdoby jsou také emailové destičky s výjevy ze Starého zákona a řada dalších s geometrickými motivy. Po vyplenění kláštera během Francouzské revoluce byl relikviář odložen v místním kostele. V roce 1838 ho od církve koupil Alfred de Beaufort, nechal jej opravit a po výstavě v roce 1888 převézt na Bečov. Příslušníci rodu de Beaufort byli členy NSDAP a příslušníky SS, a proto na konci 2.světové války museli opustit Českou republiku. Relikviář předtím zakopali pod podlahu hradní kaple. Dne 5. listopadu 1985 ho zde po ročním pátrání nalezli čeští kriminalisté ve značně poškozeném stavu. Po náročném a dlouhodobém restaurování je relikviář prezentován v trezorové místnosti s řízeným klimatem a nepřekonatelným bezpečnostním systémem. K němu je připojena jedinečná exposice, seznamující s jeho pohnutou historií a náročným restaurováním.

Hradní jádro střežila okrouhlá věž - bergfrit, poslední útočiště majitelů hradu. V roce 1623 však pro špatný stavební stav musela být z větší části snesena. Dodnes z ní zůstala zachována pouze šestimetrová část, upravená v 19. století jako vyhlídková terasa. pohled z hlásky

V polovině 16. století, kdy hrad Bečov přestal postačovat nárokům renesance, byl v jeho areálu vystavěn Pluhovský palác, který sestával ze tří domů. Z původních prostor se dochovalo pouze klenuté přízemí a v patře zajímavé místnosti někdejšího archivu s vestavěnými dřevěnými skříněmi. Renesanční reprezentativní a obytný Pluhovský palác, později klasicistně upraven, zachovává ve své zdi nad zámeckými zahradami hmotu gotické hradby.

Budova bývalých koníren z 18. století, postavených přes nádvoří proti Pluhovskému paláci, obsahuje ve své severovýchodní zdi nad přístupovou cestou původní gotickou hradbu. hradní nádvoří

Úřednický dům a lesní správa postavená v 19. století na hradbách hradu.

Barokní budova původně propojená se zámkem krytou pavlačí pro pohodlnější dopravu jídel. V prvním patře je dochováno unikátní grilovací zařízení na hodinový pohon.

Jsou pozůstatkem v druhé polovině 19. století zrušeného pivovaru. Sklepy byly využity v romantickém duchu jako módní grotta (jeskyně), přístupná ze zámeckých teras. Na velké, dnes dlážděné terase nad pivovarskými sklepy stávaly velké skleníky.

Zámecké zahrady a park na opačné straně hradu jsou výsledkem složitého stavebního vývoje areálu a dokladem zahradní a krajinářské architektury samotné. Velice cenná je především zámecká zahrada, která v sobě skrývá nejen pozůstatky původních barokních zahrad, ale i architektonických tendencí 19. a 20. století. Největší část zahrad se nachází na místě bývalého hradního příkopu a pivovaru. Zahrada je výškově členěna do šesti teras navzájem propojených schodišti s balustrádami. Úrovně jednotlivých teras se prolínají ve velmi půvabný členitý prostor. Působivým efektem je i optické zvětšení zahrad a vytvoření iluze "okolního parku". Charakteristickým výrazovým prvkem zahrad byla též voda ve statické i dynamické formě a především rostliny, tvarované do pravidelných ornamentů a formací. Park na hradním úbočí v ohybu řeky Teplé vznikl vykoupením a zbouráním části podhradí a následným osázením především listnatými dřevinami a je tak dokladem krajinářských úprav a zvýšeného zájmu o zahradní a krajinářskou architekturu přelomu 19. a 20. století.
zimní pohled

Konflikt mezi společenskou potřebou "moderní" saly terreny a prostorovým omezením vyvolal zcela neobvyklá řešení. Salla terrena se nachází v prostoru dělové bašty z třicetileté války a je přístupná ze zahrady pod mostem nezvykle prolomeným vstupem v místě paty klenby.

Klasicistní přízemní budova klenutá na středové sloupy sloužila k parkování kočárů. V jižní části se nachází dochované stání pro jednoho koně s mramorovými žlaby.

Klasicistně upravený dům purkrabího - správce v sobě skrývá pozůstatky gotické stavby. Jeho sedilový portál je projevem saské renesance.

Prezentace unikátní románské památky evropského významu - relikviáře sv. Maura s doprovodnou expozicí podrobně mapující význam a osudy této jedinečné památky.
II. místnost expozice

Okruh nabízí zájemcům klasické zámecké interiéry zaměřené na prezentaci uměleckých děl mimořádné kvality pocházejících převážně ze sbírek posledních majitelů, vévodského rodu Beaufort - Spontin [čti: Bófór - Spontén].

Prohlídka trvá asi 50 minut. Provádí se po 15 minutách. Maximální počet osob ve skupině je 35 návštěvníků.

Knihovna v přízemí zámku pod kaplí je místností z poloviny 19. století s dochovaným nábytkem, speciálně vyrobeným z dubového dřeva a řezbovaným pro tento mnohoboký prostor. Součástí původního zařízení místnosti jsou i kachlová klasicistní kamna.

Zámecký interiér nesměl postrádat sbírku grafik. Zde je umístěna v prvním pokoji zámecké expozice, jehož výzdobu tvoří grafické listy s náměty mytologických scén, podobizen, květinových zátiší a několika rodových sídel Beaufortů. Nejvíce je ceněn soubor grafik, vytvořený podle předloh Angeliky Kauffmanové, velmi uznávané londýnské malířky, označované za "nejvzdělanější ženu Evropy".

Název získal podle dominantní sedací soupravy z 19. století. Ve výzdobě Červeného salónku převládají rozměrná plátna. Obraz hudební společnosti s oběma květinovými zátišími patří mezi nejkrásnější.

Biblické výjevy známých událostí ze života krále Davida jsou náměty na bruselských gobelínech ze 17. století. Spolu s velkou sedací soupravou ve stylu Ludvíka XVI., pocházející z druhé poloviny 18.století, tvoří výzdobu nejreprezentativnějšího zámeckého sálu.

Tento pokoj zdobí rozměrné španělské portréty ze 16. a 17. století, obrazová díla mimořádné kvality a galerijní hodnoty pocházející z Beaufortských sbírek. Inventář doplňuje další barokní gobelín a masivní tepané dekorativní mísy z mosazi.

Památkově nejcennějším interiérem dolního zámku je zámecká kaple, zabírající druhé patro mnohoboké budovy postavené na dělové baště a sahající klenbou až po vysokou kopuli. Její interiér vznikl v šedesátých letech 19. století podle návrhu architektů Zítka a Mockera v historizujícím stylu. Po roce 1888 zde byl na krátký čas vystaven relikviář sv. Maura.

Nakladatelství Fraus vydává rozsáhlou edici Unikátní encyklopedie - Památky. Brožury této edice informují zajímavě, komplexně, ale přitom srozumitelně a s využitím rozsáhlého původního obrazového materiálu o jednotlivých památkových objektech v České republice. Jednou z prvních byla i brožura o Bečově nad Teplou. Brožury této edice můžete zakoupit v pokladně zámku či v prodejně suvenýrů.
Více informací...