Katalog odkazů pro cestovatele.

Aktivní dovolená kousek za hra...

Aktivní dovolená kousek za hranicemi: Ferrata v oblasti Hohe Wand: HTL Steig

Nadšenci do ferratového lezení nemusí jezdit daleko. Kousek za Vídní se totiž nachází ferratovým lanem precizně odjištěná oblast Hohe Wand. Najdete tam ferraty různých obtížností, od těch úplně nejlehčích, kde by snad lano ani nemuselo být, až po ty nejtěžší v Evropě. Tou úplně nejtěžší je krátká ferrata Blutsupr, která navazuje na dlouhou, jen o trochu lehčí ferratu HTL Steig. Dohromady tak tvoří dlouhou ferratu s převýšením 300 metrů v kolmé a převislé stěně, s pořádnou gradací na závěr.

Příjezd

Oblast leží v Gutensteinerských Alpách. Na parkoviště se dostanete silnicí odbočující mezi obcemi Stollhof a Maiersdorf směrem ke skalám. Před parkovištěm budete muset zaplatit poplatek 1,5 € za osobu a 1,5 € za auto. Od parkoviště se vydáte po vyšlapané cestě prudce lesem, až dojdete pod skálu. Pokud netrefíte tu správnou pěšinku, jako my, budete možná chvilku chodit pod skálou tam a zpět a hledat nástup, ale nakonec ho najdete, minout nelze.

Obtížnost

V Rakousku jsou obtížnosti ferrat hodnoceny stupněm A-E, přičemž platí, že od stupně C už je fajn mít nějaké ferratové zkušenosti, u stupňů D a E doporučuji znát základy lezeckého pohybu a nejlépe pár týdnů před odjezdem na ferratu obížnosti D/E a E potrápit tělo na skalách nebo umělé stěně, zažít si lezeckou techniku a připravit ruce na to, že budou pár hodin v kuse makat a chvílemi vás budou muset udržet v převise. Asi byste to zvládli i bez toho, když budete ale fyzicky připraveni, ferratu si mnohem více užijete. Místo obav z toho, jestli vás udrží ruce, si bude užívat exponovanost, lezecký pohyb, výhledy a místní skalní faunu a floru.  Ferrata HTL Steig je značená obtížností D/E (jsou tam i lehčí místa, hodnocení se odvíjí podle nejtěžšího úseku), ferrata Blutsupur je hodnocena obtížností E.

Vybavení

Pokud platí, že na každou ferratu máte mít kvalitní lezecké vybaveni, na tuto to platí trojnásob. Nemáte moc možností úniku, jak se do ní pustíte a z prvních pár metrů neslezete, musíte jí dát skoro až nahoru, kde máte první a vlastně jedinou únikovou cestu. Vede skoro celá v kolmé stěně, takže když padáte, tak opravdu padáte a pád do jištění je velmi tvrdý.  (Stejně ale raději pamatujte na pravidlo, že na ferratě se nepadá!) Proto rozhodně berte celotělový úvaz nebo kombinaci prsního a sedacího úvazku, dále kvalitní ferratový set (rozhodně se nenavazujte pouze na smyce, set je zkonstruován tak, že se různými mechanismy lano při nárazu prodlouží a pád zbrzdí). Občas spadne nějaký šutr, takže helmutaky určitě sebou a já jsem i pro lezečky. Samozřejmě to zvládnete i v pohorkách, ale zbytečně se nadřete. Lezečky vám umožní postavit se na malých stupech, v pohorkách půjdete nohama hlavně na tření a odedřou to ruce. Doporučuju i lehký batůžek na věci, určitě se vyplatí si vzít flašku s vodou, ve stěně je pár míst, kde si budete moct sednout relativně pohodlně a napít se. Dále si vezměte věci podle potřeby (hlavně podle počasí, nahoře může dost foukat, a pokud máte lezečky, nezapomeňte pohodlné boty na sestup dolu po turistickém chodníčku), ale nijak to nepřehánějte. S naloženým báglem se leze špatně.

Lezéééém

Po chvilce hledání nástupu nasazujeme helmy a úvazky a ti z nás, co se na to necítí, vyráží nahoru po turistické trase. My ostatní se vydáváme do krásné nakloněné plotny, dost oklouzané. Jedná se jen o prvních pár metrů, začátek je zřejmě o dost víc lezený než zbytek cesty, řada lidí to raději vzdává už na začátku. Oklouzaností se tedy nenechte vůbec odradit, další partie už drží pěkně. Po nakloněné plotně vás už čeká kolmá stěna, občas je mírně převislá. Subjektivně bych řekla, že těžší místa než začátek už v cestě nepotkáte. Na druhou stranu,pokud vám budou rychle ubývat síly, může se stát, že vám místa budou naopak připadat těžší a těžší. Pokud ale máte něco nalezeno, vůbec se není čeho bát a celou cestu si užijete.

Vše se pomalu propadá do hlubiny, zvuky ze zdola už přichází hodně z dálky, jsou jen podrážky pohorek nade mnou, vršky helem pode mnou, slunce, vítr, ptáci, skála. Takhle vypadá štěstí. Nic víc nepotřebujete. V druhé polovině jsou skalní úseky odděleny neodjištěnou plošinou s „lesíkem“. Zde se můžete zapsat do knihy a posvačit.

Po necelých dvou hodinách už jsme pod vrškem a máme dvě možnosti. Buď se vydat jednodušším, leč pěkně vzdušným traverzem na vrcholek ke konstrukci Skywalk nebo se pustit do zmiňované ferraty Blutspur (obtížnost E). Volíme Blutspur a děláme dobře, protože jak se říká, to nejlepší na konec. Ferrata je krátká, měří jen 25 metrů, za to je ale dost výživná.  Začíná menším převískem, pokračuje po plotně, která se náhle stočí vlevo, kde nás čeká exponovaný přestup přes další převis. Přestup je nejkrásnějším okamžikem celé dlouhé cesty a pořádně u něj zašimrá v břiše, možná přestanete na okamžik dýchat. Pak už jen vyručkovat nahoru a jste na stolové hoře. Svačina a výhledy z konstrukce Skywalk jsou super odměnou!

Hodí se vědět:

Doprava: jestli nemůžete dojet autem, doporučuji zkusit i trasu vlakem. Pomohou vám i na pobočkách Českých drah - pro skupinu osob můžete využít i hromadnou jízdenku.

Asi 50 km od Hohe Wandu je parkoviště Kaiserbrunn, kde je možno zdarma postavit stan, k dispozici je WC a umyvadlo. A druhý den můžete vyrazit za ferratama v RaxAlpen nebo za lezením v nedaleké lezecké oblasti Hollental.

Nezapomeňte sebou turistickou mapu. Bez ní se budete těžko orientovat a možná ani netrefíte na místo. Výborně poslouží mapa Kompass 210, WienerHausberge (Hohe Wand, Schneeberg, Rax, Semmering, BuckligeWelt, Murtzal)

S dětmi: i s těmi staršími můžete vyrazit, jen pro ně mějte důležité vybavení, hlavně helmu. A nezapomeňte, že do zahraničí potřebujete cestovní pas pro děti.

Důležité informace najdete na:www.naturpark-hohewand.ata www.hohewand.net. Před cestou je dobré zjistit i předpověď počasí.

Lezení a ferratam zdar!

Zdroje: outdoor-activity.cz, bergsteigen.at